Většině lidí cosi brání vyslovit slovo meditace.
Anebo ho řeknou rádoby pobaveným tónem, který má naznačit, že meditace je to poslední, o co se inteligentní člověk zajímá. Něco jako porno nebo drby o celebritách.
Slovo “meditace” má zkrátka určitý náboj, který buď chceme vystřelit anebo si ho raději necháváme pro sebe.
Některá slova mají náboj ostřejší – většinová společnost považuje danou aktivitu / názor / osobu / jev za pitomost a veřejně se k nim hlásit bude mít pravděpodobně za následek, že se na nás okolí bude dívat pobaveně, respektive vyděšeně. (Například levitace, scientologie, Helena Houdová apod.)
Jiné jevy, donedávna podezřelé, již společnost akceptovala jako neškodné libůstky, které nemusejí nutně znamenat, že jejich příznivci jsou nebezpeční. (Např. vegani, ekologové, biopotraviny.)
Meditace se nachází na pomezí. Je tu řada respektovaných a skrznaskrz rozumných lidí, kteří se k meditaci veřejně hlásí. Jsou tu výsledky vědeckých studií…
Přesto si hned představíme někoho sedícího v tureckém sedu, jak mumlá v transu Óm…
Také můžeme mít před očima osobu, o které víme, že medituje jako blázen a měla by tedy být, jak se říká v zenu, ale většího neurotika neznáme, což nás tak trochu odrazuje…
Zaměníme-li však slovo meditace za relaxaci, je po problému. Nikdo se přece nestydí říct, že chodí do sauny, běhat, do kina, do přírody. Kdo hodně pracuje, měl by hodně relaxovat. Kolikrát sice nejvíce relaxují ti, co zas tolik nepracují, ale to je jiný příběh.
Meditace není nic jiného než relaxace mysli.
Vyčerpaná může být přece i naše mysl. Vždyť se ani na chvíli nezastaví. Jedna myšlenka střídá druhou. Někdy se tam tlačí i dvě tři najednou. Navrch mají ty nepříjemné.
Cílem meditace je dát mysli odpočinout. Na několik vteřin být bez myšlenek. Je to mimořádně příjemný pocit. Hned jak si ho uvědomíme, opět jsme se tomu stavu vzdálili, protože uvědomění, že je něco krásné, je opět myšlenka.
Meditace není snadná. Není ani zábavná. Je dokonce velmi nudná. Víceméně všechny představitelné činnosti jsou zábavnější.
Jít si na dvacet minut sednout, zavřít oči a na nic nemyslet. Nebo si pustit Netflix? Nebo jít vyluxovat? Nebo jít na poštu?
Doopravdy všechno je lepší zábava. A zároveň po ničem z toho se člověk necítí tak dobře, jako po vydařené meditaci. Je to podobné jako se zdravým jídlem. Je lepší párek v rohlíku nebo celozrnný chleba s lučinou? Co z toho si chceme dávat a v jakém množství, je jen na nás.
Koho to zajímá, může pro začátek zkusit meditaci pěti smyslů. Dosáhne tak snadno toho stavu, o kterém se v poslední době hodně mluví: Být tady a teď. Až příště půjdete po ulici odněkud někam, zkuste si uvědomit:
- Co všechno vidím? Rozhlédněte se kolem sebe a nechte oči obsáhnout co nejvíce detailů. Zvedněte oči i do výšky 🙂
- Jaké zvuky slyším? Roztáhněte uši a zaposlouchejte se do okolního hluku. Zjistíte, kolik jste jich do té doby nevnímali.
- Co cítím? Nebojte se zhluboka nadechnout. V tomto prostředí žijeme, naše plíce to unesou.
- Co hmatám? Nejen rukama, ale celým tělem. Jaký máte dojem na těle, kde vás co svírá, škrtí, obepíná?
- Jakou chuť (či pachuť) mám v ústech?
Celé to nemusí trvat víc jak minutu, ale čím déle v tom setrváme, tím lepší pocit budeme mít. Garantuji, že budete ohromeni, kolik vjemů z toho okamžiku získáte a jak je to příjemné. A je to dobrý začátek pro ty, kdo přemýšlejí, že to s meditací zkusí. Z knížek je mimořádně užitečná ta od Andyho Peddicomba – Ukliďte si v hlavě.
A jinak – znáte ten vtip, jak se potkají dvě paní a jedna se ptá té druhé:
Jak se má váš syn a co vlastně dělá?
A ta druhá odpoví:
Ále, celé dny medituje.
A ta první říká:
Tak zase je to lepší, než kdyby jen seděl na zadku a nic nedělal.
🙂
