Mezi přáteli mám pověst nadšeného uživatele domácích spotřebičů. Jiné ženě udělá radost parfém či kabelka, já se raduji z nové napařovací žehličky či ručního vysavače.
Za svůj život jsem těchto pomocníků nakoupila docela dost. Někteří byli u nás doma jen na krátké návštěvě a se stejnou láskou, s jakou jsem je rozbalila, jsem je zase poslala dál. S jinými jsem navázala úspěšnou spolupráci a k několika výjimečným chovám láskyplný vztah. Milovaným spotřebičem je rozhodně můj pomalý hrnec.
Není třeba se široce rozepisovat o tom, proč je vaření v pomalém hrnci skvělé. Toho je plný internet. Takže jen pro shrnutí:
- Maso z pomalého hrnce je tak měkké, že se rozpadá, a ještě jsem nezažila člověka, kterému tato úprava masa nechutná.
- Ráno je možné do hrnce naskládat suroviny a večer člověk přijde k lahodné večeři.
- Pomalý hrnec má velmi nízkou spotřebu energie.
- Zároveň je bezpečný, takže se nemusíte bát nechat ho zapnutý a odejít.
- Vaří při nízké teplotě (95-100 stupňů C), což je velmi šetrné k živinám obsaženým v potravinách.
- Při vaření je zapotřebí minimum tuku.
- Umí i vychytávky, které stojí v obchodě docela dost peněz.
Pomalý hrnec je prostě láska! A proto jsou nevyhnutelné určité fáze:
1. fáze: Zamilovanost
Vaříte v pomalém hrnci každý den, s láskou se ho dotýkáte, něžně ho myjete a mluvíte o něm prakticky neustále. Zkoušíte různé druhy masa a jste fascinováni. Odpouštíte mu jeho drobné vady. Např. to, že vůně z hrnce je tak intenzivní, že vás v noci budí. Nu co, dáte hrnec do sklepa (to nepomůže) a pak na zahradu. Sousedé si stěžují, že je vůně z vašeho hrnce poněkud obtěžuje a jestli v něm můžete vařit méně často.
2. fáze: Partnerský vztah
Vyzkoušeli jste všechny pozice (jak naskládat maso do hrnce), všechny kombinace (koření). Už víte, co vám opravdu chutná a co už zkoušet nebudete. Zkusili jste rychlovky (vývar za 4 hodiny) i oddalování slasti (maso dušené 20 hodin).
3. fáze: Důvěra, tolerance, oddanost
Váš hrnec ví přesně, čím vám udělá radost a vy víte přesně, jakou radost od něj chcete. Věříte si vzájemně. Chováte se k sobě laskavě, s pochopením a něhou. A už neexperimentujete.
Abyste se vyhnuli nedorozuměním a zklamáním v lásce ke svému pomalému hrnci, zkuste tyto tři různé recepty. Pevně věřím, že objevíte jeho magickou přitažlivost.
Kuřecí vývar z pomalého hrnce
Vývary miluje každý. Možná se najde nějaká ta výjimka, co potvrzuje pravidlo, ale i ta možná vývar ocení v těžké chvíli, kdy to například přehnala s vínem (….neee, díky, já nepiju. Alkohol je velmi nezdravý a od té doby, co jsem přestal/a pít, je mi mnohem líp…. Nooo, tak dobře, ale jen jednu skleničku, že jste to vy…. Vííííínééééčkoooo bíléééééé….. Jak jako, že vožralý nevezete????)
Tak zpátky k vývarům:
Nějaké pěkné vývarové kusy kuřete (křídla, trupy apod.) pořádně omyjeme a vložíme do pomalého hrnce. K tomu přidáme nějakou tu kořenovou zeleninu. Co tam naopak dávat nebudeme, je cibule. Ta v pomalém hrnci (v případě vývaru) zlobí. Dodává takovou nakyslou chuť, kterou tam podle mě mít nepotřebujeme. Dobrou službu naopak udělá kus zázvoru, chilli papričky, bobkový list, dvě tři kuličky nového koření, sůl a pepř. Nastavíme tak na 12 hodin na pomalejší stupeň. Po skončení přecedíme, maso obereme a vrátíme do polévky, nutností je zelená nať a nudle nebo knedlíčky… Prostě klasika, jak to kdo má rád.
Vývar dělám s oblibou přes noc, aby byl hotový ráno. Anebo si ho připravím večer, dám do ledničky a ráno jen zapnu, takže je hotový na večeři. A je fakt výborný! Nevěřím, že byste na chuti a síle poznali rozdíl od toho, který bublal na plotně 20 hodin.
Mungo fazole z pomalého hrnce
Je pravda, že v pomalém hrnci se připravuje hlavně maso. Ale jeho možnosti jsou mnohem širší! Například luštěniny. Luštěniny jsou vynikajícím zdrojem bílkovin a vlákniny. Pokud k vám ještě nedolehl imperativ dnešní doby na snižování spotřeby masa, otevřete uši. Právě luštěninami lze maso nahradit nejefektivněji.
Většině lidí luštěniny chutnají, pokud měli to štěstí, že jim někdo dokázal představit i jinou úpravu, než je čočka na kyselo. Přesto je jíme málo. Jedním důvodem je pravděpodobně obava, že po konzumaci budeme společensky rizikoví…, druhým důvodem je snad určitá nutnost luštěniny dostatečně v předstihu namočit.
Stačí však pootočit způsob myšlení. Zkrátka teď hned fazole (nebo jinou luštěninu) jděte namočit na (ideálně) 24 hodin. Potom ji vařte, bez soli, zhruba půl hodiny. (Tento krok nelze provést v pomalém hrnci. Luštěniny (především sója a fazole) obsahují nežádoucí lektiny, které se odstraní až delším varem. Pomalý hrnec vaří pod 100 stupňů.) Nechte luštěninu vystydnout a přesuňte do lednice. V uzavíratelné nádobě tam bez problémů vydrží čtyři pět dnů a vy si mezitím naplánujete, co dobrého z ní uvaříte. Například tyto fazole mungo!
Provedli jsme tedy kroky popsané výše a nyní vyndáváme mungo fazole z ledničky. Nakrájíme si nadrobno jednu cibuli, 2 stroužky česneku, čtvrtku menšího celeru, 2 mrkve, 1 chilli papričku, kousek pórku, kousek lilku. Pokud vám některá z těchto zelenin nechutná, tak ji vyměňte za jinou.
Všechno dohromady orestujeme na trošce oleje, posypeme italskými bylinkami typu oregano, tymián, bazalka, bobkový list. Zelenina začne měknout, pouštět vodu, ďábelsky vonět. V této chvíli přidáme plechovku krájených rajčat a dvě plechovky vody. Promícháme, přidáme kousek nějakého kvalitního bujonu, dosolíme a opepříme, přidáme fazole mungo a přemístíme do pomalého hrnce. Nastavíme na osm hodin na nižší stupeň a s klidem odejdeme do práce. Po příchodu z práce si k fazolkám mungo uděláme oblíbenou přílohu. Jsou vynikající s chlebem, rýží, cuketovými nebo batátovými nudlemi, prostě, co kdo má rád. Nezapomeneme to posypat něčím zeleným (koriandrem nebo petrželkou) a třeba balkánským sýrem. Zelenina se v pomalém hrnci nikdy nerozvaří, zůstává příjemně pevná na skus a zároveň všechny chutě se po té době strávené ve vzájemné společnosti prolnou a vytvoří chuťový koncert. Dokonalá záležitost, kterou můžete sníst s hřejivým pocitem, že jste udělali něco pro své zdraví i planetu!
Roštěnky z pomalého hrnce
Tohle jídlo samozřejmě znáte. Už jste ho určitě v minulosti jedli a to, jak moc vám chutnalo, záviselo na:
- Kvalitě masa
- Tuhosti masa
- Způsobu ochucení.
Postup níže je spíše pro představu, jak se v pomalém hrnci s masem zachází. Je naivní očekávat, že tam naházíme jednotlivé suroviny a výsledkem bude požadované jídlo. Například, že do hrnce umístíme cibuli, maso, papriku a výsledkem bude guláš. Tak to nefunguje. I když hrnec vaří převážně bez naší asistence, na začátku je z naší strany přeci jen nutná akce.
Roštěnky naklepeme, osolíme, opepříme, pokud jsme zvyklí, lehce poprášíme moukou (není to nutné). Na trošce oleje ho orestujeme několik minut z každé strany a pak přendáme do pomalého hrnce. Do pánve od masa vsypeme cibuli na kostičky a také ji orestujeme. (Pokud je třeba, přidáme trochu tuku.) Na tento základ dáme dvě – tři lžíce rajského protlaku, který chvíli honíme vařečkou po pánvi a poté zalijeme zhruba 200 ml horké tekutiny (vývar, voda). Protlak má tři funkce. Za 1) omáčku zahustí, takže bude mít sympatickou konzistenci, za 2) ji obarví do hnědočervené lákavé barvy a za 3) ji ochutí. Rajčata obsahují umami, čili pátou chuť. Vařečkou uvolníme všechny přípečky, doladíme kořením a přemístíme do pomalého hrnce na maso. Nastavíme na nízký stupeň nejméně na 12 hodin. Volitelně můžeme přidat houby, hořčici, kmín, mrkev a hrášek, víno atd.
Vařit maso v pomalém hrnci bez prvotního orestování sice jde, ale podepíše se to na chuti. Výjimku tvoří drůbež, kterou skutečně stačí okořenit a položit tak, jak je, na dno pomalého hrnce, přilít tekutinu, uzavřít a odejít. Ovšem u drůbeže je zase vhodná akce na konci vaření, kdy maso přendáme do trouby a pečeme, aby se na povrchu vytvořila zlatá kůrka. (Kachna z pomalého hrnce je naprosto nepřekonatelná.)
